tisk
bratři karamazovi
báječné písně - recenze
báječná atmosféra musela jistě vládnout památného 29. ledna 2005 v klubu černý velbloud v českých budějovicích, kde tehdy své živé "best off" natáčela kapela bratři karamazovi. kapela už léta patří k tomu lepšímu z pokračovatelů a navazovatelů na někdejší český underground. všechny jacky a samice kabelů muzikantů i zvukařů do sebe nakonec přesně zapadly, jak v úvodu záznamu prozradí pan zpěvák a po lehčím popíchnutí zbytku kapely, která prý zdržuje a nemá smysl pro "shof", se mohlo začít.
"báječné písně živě" bratrů karamazových jsou dalším live počinem, který vydal agilní lounský label guerilla records. úvodem musím podotknout, že právě "živáky" guerilly mne již nějaký ten čas léčí z mé až chorobné podezíravosti vůči tomuto druhu nosičů. poprvé se tak stalo u někdejšího live dg 307. a nyní opět poslouchám záznam koncertu, který mne baví. zvuk sice nedosahuje kvality studiového záznamu, zároveň je ale dostatečně čistý na to, aby jste rozuměli textům a zpěvu a stejně tak slyšeli třeba i řezbu kytar a ostatních nástrojů. na cd navíc zůstalo zachováno i to hlavní, tedy koncertní atmosféra. a výkřik jedné z dam, která se mezi písněmi dožaduje "něco k pití", zde tak nepůsobí vůbec rušivě, ba naopak, stejně jako některé další hlasy z publika.
kdo kapelu bratři karamazovi zná, ten už asi tuší, co z "báječné písně živě" uslyší. klasický androšský bigbít s přesahy do hard rocku, drhnutý nesmírně poctivě a přesvědčivě. pánové při tom nezapomínají ani na tolik důležitou práci s melodií a náladou. rovněž texty patří k tomu celkově lepšímu, co současný český androš nabízí. a ten, kdo o kapele slyšel jen zvěsti o alkoholismu a drogových úletech jejích členů a myslí si tak, že narazí na smečku drsných neotesanců s nástroji v rukou, ten ať si pustí třeba předposlední "teď spíš". ta, a právě i přes jistou drsnost v textu, patří mezi hudebně nejněžnější "candáčky", co jsem poslední dobou slyšel.
když už jsme u textů, dovolím si ještě ocitovat část písně "dělníkův den", který sice nepochází přímo z autorské líhně kapely samotné, kdy text napsal přítel kapely zvaný skalák. přejete si menší exkurzi do života mnohých dělníků u nás? prosím. "ve 4 drnčí budík, měli by jsme vstávat, aby jsme stihli píchnout, než bude velký nával. musíme se rvát, chcem první spustit soustruh a běžet se vysrat. při sraní přečíst noviny, mrknout se na kulturu, sežrat kus kabanosu a mazat k soustruhu... přesně v půl třetí píchám pak jedu šalinou, vystoupím na sídlišti, pivem se naleju, pak ve svojem paneláku vejtah pobleju. a tak jsem zase doma, rodino vítej! haranti jděte si hrát a ty se stará svlíkej. nemůžu se s tím srát, musím brzy vstát ve 4 drnčí budík... chce se mi srát!"
bratři karamazovi si také půjčili něco od hudebních kolegů, a tak dalšími parádičkami živého záznamu je i jejich svojské podání "že už jsem po smrti" od sváti karáska, či legendární "mandarin" od plastiků.
"báječné písně živě" plné pivně - nářezové atmosféry, drsných textů i něžných písní určitě potěší nejen všechny fans kapely, mezi něž patří třeba i naše undergroundová ikona ivan "magor" jirous. stejně tak pobaví taky všechny příznivce syrového bigbítu s texty, kde se sice přirozeně mluví třeba o hovnech, ovšem stejně tak i o dalších věcech, které z člověka lezou. myšleny jsou třeba city, pocity, humor i láska.
richard kutěj, musiczone.cz, 27. 10. 2006
související články:
pátek 27. října 2006